Pasti, pasti, pastičky – na pražské lidičky...

Chcete si velmi spolehlivě vyzkoušet, jakým rozsahem pohybů disponuje Váš kotník? Případně si promasírovat záda jinak než zakoupením toho proslulého „kosmického disku“? 

A chcete ještě zaplatit nějaké ty zdravotnické poplatky, než bude naše zdravíčko již provždy zdarma? Pokud žijete Praze, zde je pár tipů, jak výše uvedeného docílit.

Chodník je chodník a zastávka je zastávka

Pražské náměstí Republiky prošlo v souvislosti s výstavbou toho největšího a nejúžasnějšího chrámu konzumu postaveného v nějakém centru města výraznou proměnou. Kromě chodníků okolo se proměnila i tramvajová zastávka. Ovšem, kdepak asi udělali soudruzi projektanti chybu?

Je to jako v tom židovském vtipu: „Všude okolo sobota, ale nade mnou úterý...“ Všude okolo pěší zóna, jen zastávka se nám tak nějak vydělila... A vznikl schod. Celkem veliký. Přitom nic od ničeho neodděluje, je to pořád jeden a ten samý chodník. Pro stejné lidi. A bývá jich tam dost. Zvláště v tom chumlu ostatních spoluobčanů snadno pastičku přehlédnete a ta může velmi bolestivě sklapnout...

Že byste ještě nedávno ten schod na třetí fotce nenašli...? Naštěstí již došlo k mírné nápravě... 

Ať místo zkoumám jak zkoumám, chodník od zdi k trati udělat šel. Mohl být skloněný, mohl být vyspádovaný pro správné odvodnění, ale byl rozhodně proveditelný. Ale pořádek musí být. Zastávka je zastávka a chodník je chodník, tak opuštěný ostrůvek bude a basta. Ještě to chce sehnat pány Pátka a Crusoea.

Ostatně tento schod už určitě přišel kdesi na přetřes, neb již pár týdnů jeho hranu po celé délce zdobí žluté varovné čáry. Na nové pěší zóně to působí opravdu podivuhodně...

Andělsky nebezpečný schůdeček

„Růže k lásce schůdeček, s úctou Béda Hudeček,“ zní proslulá věta z filmu Jáchyme, hoď ho do stroje. Pěší zóna před dalším pražským místem, kde to již začíná předvánočně nákupně vřít, ovšem navozuje jinou, poněkud méně poetickou, představu: „Matnej malej schůdeček, kotník bolí, blbeček...“

Jsme opět na tramvajové zastávce. Tentokrát u Anděla. Dav lidí valících se s vánočními i všelikými jinými nákupy je shodný s náměstím Republiky. Schod shodný není. Není velký, je malý, decentní, je to zakuklená pastička.

Po téhle pěší zóně sem tam nějaká zásobovací auta mohou. Tak mají dlažbou vyčleněný koridor, přestože místo patří opět hlavně pěším. Ale to vyznačení je i výškově zaopatřeno, a sice třícentimetrovým zoubkem, který často způsobuje též třícentimetrovou vrstvu sádry. Jdete si tak s nákupem a hle, už si s nákupem ležíte... Jauvajs!

Namydlené schody

Už Vám někdy někdo namydlil schody? Ne ne, nemyslím v práci. Tam to je celkem používaný obrazný způsob pomsty. Ale co takhle opravdu? Víte, jak se chodí po namydlených schodech? Že ne? Tak to by chtělo nějaké přirovnání. Co by bylo namydleným schodům asi tak nejvíc podobné?

Pátrám v paměti a hle. Už vím. Znáte pražské tramvaje? Tedy takové ty normální, původní. „Té trojky“ se jim říká. Prostě takové ty typické dva vozy. Tak si je tedy představte a pak si představte ty samé, ale mírně upgradované o digitální transparenty se žlutým svítícím číslem a místo celkem příjemných plastových ty ježišmarjáfujtajblcovtomjezahnus látkové sedačky. Máte to? Tak fajn.

A k tomu si představte schody v těchto mírně opravených tramvajkách. Opět Vám pomohu dvěma fotografiemi. Na první jsou schody původní. Sice vysoké jak maďarský státní dluh, ale přece jen takové normální. I když jsou mokré, tak jaksi nejsou kluzké. Tedy, možná ta jejich hrana taky, když špatně šlápnete...

Ovšem ty opravené... To je dáreček. Jsou na nich jakési cvočky, které mají asi zamezovat uklouznutí. Pravděpodobně je ovšem projektoval rovněž jakýsi cvoček... Je-li v Praze sucho, stěrače stírají a cvočky celkem cvočkují, takže neuklouznete. 

Ale začne-li z nebes padat voda, případně její mírně zmrzlý nastydlý brácha sníh, začínají být tyto schody ideálním námětem pro začátek stupnice kluzkosti. V tom okamžiku se i led propadá v tabulce dozadu a někde v koutku pokoje si léčí mindráky, že mu to tolik nejede. 

Cvočky se totiž ve stavu mokrém chovají jako geniální urychlovač Vašeho pádu. To ten urychlovač švýcarský, co má zničit Zemi, takhle rychle tedy neurychluje. Zejména cvočky na hraně schodu dokáží úplné divy, takže z tramvaje často vyskáčete s dobře namasírovanými zády.

No, alespoň nějaký bonus máte z cestování hromadnou dopravou. Pokud ovšem takové výhody neberete, dejte si prosím pozor. Devět z deseti kotníků a zad Vám výše popsaná místa a následné padací akce rozhodně nedoporučuje...