Zdroje jsou! Stačí se přece rozhlédnout...

Zcela fiktivní rozhovor pana Podšitého s panem Snaživým, který se možná odehraje až v předaleké budoucnosti... 

Pan P: „Kde na to vezmeme?“

Pan S: „Na co?“

Pan P: „No na naplnění břicha toho státního bumbrlíčka. Víš, co všechno jsme slíbili?“

Pan S: „Sliby přece nic nestojí.“

Pan P: „Sliby ne, ale venku stojí důchodci.“

Pan S: „A co chtějí?“

Pan P: „Třináctý důchod a navýšení těch ostatních.“

Pan S: „Na to přece ještě máme. To zaplatí přece ty daně od bohatých.“

Pan P: „Myslíš? Tak se podívej na čísla. Loni jsme sice vybrali víc, ale jen o fous.“

Pan S: „Pošleme víc kontrol?“

Pan P: „Co blbneš, víš kolik by to stálo nabírat další kontrolory a úředníky? Vždyť už to dneska stojí víc než získáme.“

Pan S: „No jo, spousta bohatých přestává platit a někde si to ulejvá.“ 

Pan P: „Se jim divíš? Víc než půl výdělku odevzdávat a ještě denně slyšet, jak prý dávají málo a že je vlast potřebuje. Taky mě to štve. Víš kolik platím na daních já?“

Pan S: „Vím. Kdo z nás to má, že?“

Pan P: „Nedělej si ze mě srandu. Od rána do večera někde lítám a čím lítám víc, čím mám víc funkcí a platů, tím míň z toho vlastně mám.“

Pan S: „A proč by bohatí neměli tolik platit? Vždyť si to stejně všichni nakradli.“

Pan P: „Nechtěl jsi tím doufám něco naznačit? Kromě toho si uvědom, že ten, kdo něco ukrad asi nebude mít nějaký zvláštní problém s tím ošidit i daně.“

Pan S: „Nejsou přece jenom bohatí. Kolega Šmudla přece říkal, že zdroje jsou všude. Stačí prý se jen dívat okolo.“

Pan P: „Já se dívám dost a okolo jen samé natažené ruce. Buď s dlaní rozevřenou, to je ještě celkem dobrý, nebo už sevřenou v pěst, a to už smrdí krchovem. Šmudla je daleko a hledat peníze musíme my. Tady a teď.“

Pan S: „Mám nápad!“

Pan P: „Zapomeň na pastelky pro děti. To už tu bylo a byli jsme za šašky počmáraný.“

Pan S: „Nemyslím nápad, na co dál rozhazovat, myslím nápad, jak na rozhazování mít.“

Pan P: „A co kdybychom rozhazovat přestali?“

Pan S: „Seš cvok, copak nechápeš, že lidi berou jen na peníze, nebo když dostanou něco draze zadarmo?“

Pan P: „Ale chápu, jenže nechci být u toho, až se to provalí.“

Pan S: „Co by se provalovalo? Dokud to bude alespoň trochu vypadat dobře, tak to ukočírujeme. A až se něco stane...“

Pan P: „...to my už tady nebudeme. Já vím. Tak kde máš ten nápad?“

Pan S: „Co třeba bezdětní?“

Pan P: „Ti si přece žádný dávky nezaslouží.“

Pan S: „Vždyť taky jo. My jim nedáme, my jim vezmeme. Mohli by mít klidně o pár procent vyšší daň. Že státu nepřinesli potomka, co by na ně pak pracoval a přispíval na jejich důchod.“

Pan P: „Dobrý, ale nebudou z toho naštvaný?“

Pan S: „A dovedeš si představit, jak se bezdětní lidé hrdě veřejně sdružují na ulicích a protestují?“

Pan P: „To ne. Ale dovedu si představit, že si začnou, alespoň ti mladší, hromadně pořizovat děti a na tu explozi pak stejně mít nebudeme.“

Pan S: „Než je něco takového napadne, uplyne pár let a to už nás nemusí trápit.“

Pan P: „Dobře, ale to je jen pár korun, to jsme si moc nepomohli.“

Pan S: „Mysli člověče. Můžeme ještě víc zdanit páry, kde oba pracují, ale nemají ještě děti. Mají dvojí příjem a často jim dost zbývá. Samozřejmě to zaměříme jen na ty, co už mají své bydlení třeba po rodičích.“

Pan P: „Ty jo, začíná mě tenhle přístup zajímat.“

Pan S: „A pak tu máme mladé lidi, co bydlí u rodičů, ale už jsou po škole. Není přece fér, aby svůj příjem jen tak bez užitku rozfrcali za zábavu? Budou mít zvláštní sazbu daně. A navíc se to dá odůvodnit jako motivace opustit rodinné hnízdo.“

Pan P: „Jo a všichni vyletí a náš další příjem je v tahu.“

Pan S: „Tak se poohlédneme jinde. Potřebují důchodci v domovech a v nemocnicích vlastně svůj důchod, když se tam o ně nepřetržitě starají? Kolikrát ty jejich důchody slouží jejich dětem na přilepšení, nebo z nich domovům platí jen část.“

Pan P: „Souhlasím, ta nespravedlnost vůči ostatním je zcela zřejmá. Kdyby odváděli tyhle příjmy zpět státu, určitě by se péče o ně daleko víc zlepšila.“

Pan S: „A co dědictví? Je spravedlivé, že někdo dědí a někdo ne? Není! Prostě ten člověk by měl cítit odpovědnost vůči státu a ostatním. Půlku bychom mu nechali, ale druhou musí podpořit spoluobčany, kteří neměli v životě tolik štěstí.“

Pan P: „A před úřadem budu mít pak hordy nespokojených lidí? Tohle se mi už moc nelíbí!“

Pan S: „Šílíš! Myslíš, že se lidé, co něco zdědili, budou veřejně producírovat před Strakovkou? Vždyť je v zemi atmosféra, že by je ostatní občané brzo lynčovali.“

Pan P: „To je fakt. Ostatní by jim záviděli a křičeli, že protestuje ten, co bez snahy vlastně zbohatnul.“

Pan S: „Právě. Musíme na to chytře. Získávat peníze od skupin, které se nemohou sdružovat, které by veřejné mínění při protestech rozcupovalo, a které nemohou stávkovat.“

Pan P: „Začíná se nám ten rozpočet pěkně plnit.“

Pan S: „A to se dá ještě zalovit víc. Mrkni, jak lidé sázejí. Teď hlavně po netu. Víš, jaký je to pokušení? Když zvedneme daň z výher na dvojnásobek, vůbec nic se nestane.“

Pan P: „Kromě toho, že půlka sázek bude nelegálních...?“

Pan S: „Pořád zbude státu dost a ta kriminalita se rozpustí v tom ostatním moři.“

Pan P: „Alespoň zbude po nás taky něco k řešení.“

Pan S: „A taky zlegalizujeme drogy!“

Pan P: „No, to jsi už vážně přehnal, to nejde.“

Pan S: „Proč? Když to navlíkneme jako řešení té temné stránky překupníků? Otevřenej trh. Daň z každé dávky. Speciální prodejny. Víš, jaká je poptávka? I když se podaří jen 20 % poctivě zdanit, udělá to super příjem.“

Pan P: „No jo, to ale můžeme teď v klidu začít zas slibovat.“

Pan S: „Ehm. Ale je ti jasný, že takhle můžeme peníze získávat jen chvilku? Bohatí převedou své aktivity do ciziny, to už dnes můžou. Někteří si pořídí děti, jiní vyletí od rodičů. Spousta lidí přijde na to, jak ta nařízení obejít. A jiní na to, že to je celé habaďůra, a že jim pod různými záminkami bereme víc, než jim pak milosrdně dáme. Bude se muset pořád víc kontrolovat a efekt bude pořád menší a menší.

Pan P: „Ale pár let to vydržet může?“

Pan S: „Jo, to jo. Šmudla měl pravdu, že zdroje jsou. Ale naštěstí nedodal, že je to jak s ropou. Jednou dojdou. Ale to je fuk, teď si pojďme užívat, když alespoň na chvilku víme, jak naše sliby splnit.“

Pan P: „Jdu na balkón.“

Pan S: „Vezmi si čepici, je tam zima.“

Pan P: „Vážení důchodci. S potěšením vám mohu oznámit, že od ledna dojde k navýšení vašich důchodů o tři tisíce korun. V červnu a v prosinci navíc dostanete vyplacen vždy dvojnásobný důchod. Vláda v těchto dnech připravuje rozsáhlou daňovou reformu, která umožní vznik skutečně spravedlivého státu, v němž nikdo nebude mít pro sebe víc, než je pro jeho existenci bezpodmínečně nutné. Proto vás zároveň upozorňuji, že i váš příjem bude pečlivě sledován, a pokud by překročil výši, která bude stanovena pro standardní důchodcovskou obživu, bude o tuto částku znovu snížen a tyto peníze použity k napravování hrozných ekonomických křivd u někoho jiného.“

Pan S: „Vážně dobrej projev, šéfe.“

Pan P. S.: "Uff." :-)