Můj blog na téma blob. A co sousední blok?

Na téma zelenozlaté knihovny na letenské pláni byly na internetu již napsány spousty článků a potištěno ještě více novinového papíru. 

Přitom vlastně od začátku není co řešit. Postoje všech zainteresovaných blobberů jsou celkem přehledné. Zatímco se tak všichni upnuli k místu vzniku budoucího blobu, 200 metrů přes ulici má vyrůst národní fotbalový stadión. A to nechává všechny architekty, urbanisty, památkáře a kultorokárce kupodivu úplně v klidu. Není tu něco v nepořádku?

Nejprve k blobu, tj. volně řečeno rozplizlotině 

Pan Kaplický navrhl neotřelou, zajímavou a pravděpodobně celkem funkční stavbu. Knihovna má tyto parametry i proto, že slovutný architekt umístil archív tiskovin do podzemí, což jeho soupeři, kteří uměli číst zadané podmínky, jaksi neudělali. Číst pak asi zapomněla i porota a první z blobberů tak zvítězil. Pokud popsaná situace skutečně odpovídá skutečnosti, není o čem diskutovat. Sláva architekta a jeho známosti v porotě prostě nemohou vést k poskytnuté výhodě.

Proč nevypsat novou soutěž? 

Což ovšem neznamená, že máme Kaplického návrh zmuchlat a zahodit. Pokud porotu okouzlil, nemusela přece vítěze vybírat vůbec. Mohla být vypsána nová soutěž, během níž by již konstruktérům blobu kdosi podmínky přečetl. A medúza mohla vyhrát klidně opět. Porota, pan Ježek a město by si před druhou soutěží také mohli ujasnit, jak to mají s pozemky, čímž by se vyhnuli dalším tahanicím. Domek taťky Šmouly je sice krásný, ale ve vzduchu zatím ještě levitovat neumí, takže dostatečný kousek země ke své existenci opravdu potřebuje.

I kdyby vše proběhlo takto, zbývá poslední konflikt blobberů a antichrchlalů. Jedněm se návrh líbí a druhým nelíbí. A aby to bylo ještě složitější, někomu se dílko sice zamlouvá, ale ne na zamýšleném místě. Co s tím? Přiznám se, že často chodím na Letnou bruslit. Vystoupím na začátku letenské pláně a můj první pohled patří Pražskému hradu. Když bych při téhle scenérii koukal na zlatozelenou deku rozprostřenou nad knihovnou, opravdu by mi nebylo příjemně po duši, která je, jak jistě chápete, značně konzervativní. Asi stejně jako duše prezidentova a dalších lidí.

Pražské referendum? Proč ne?

Jenže jsou tu i občané, kterým novoty přinášejí radost, a kteří novému výhledu zatleskají. Takže bych se vůbec nebránil pražskému referendu, které by ukázalo, jak si blob opravdu stojí. Nebo leží? A poražení se s výsledkem prostě budou muset smířit. Každý si přece nakonec zvykne. I na zelenozlatou medúzu. Konzervativní přístup je přece leckdy brzdou vývoje. Tedy až na okamžiky, kdy je brzdou blbostí. Kdo ale může spolehlivě rozhodnout, jaký případ z těchto dvou je zrovna ve hře?

V otázce líbí / nelíbí není možné rozsoudit vítěze. Když bude blob vysoutěžen podle fér pravidel, nechť s podporou většiny Pražanů stojí a oslňuje nás svým nazlátlým leskem. Jenže ten lesk by mohl dopadnout i na druhou stranu ulice, kde bude pravděpodobně stát cosi mnohem ohavnějšího. A sice národní fotbalový stadión ... Sparty.

Naproti přes ulici bude velestadión! To nevadí? 

Už kombinace slov národní a Sparta je hodná zamyšlení. Nebude ostatním fanouškům vadit, že národní stánek patří jen části národa? A ještě té pražské a ke všemu jen letenské? Také je zarážející, že národní stadión má vyrůst tam, kde už jeden stadión je. A kupodivu jde o stánek poměrně nový, panem Machem za vydatného ignorování úřadů zrekonstruovaný a dodatečně posvěcený.

Člověk by si řekl, že je v Česku řada sportovních chrámů, které chátrají desítky let a byly by určitě vhodnějším terčem "národní" rekonstrukce. Ať již jde o Strahov nebo brněnské Lužánky. Také je dost míst, kde by mohl všemi milovaný velkostánek fotbalu vyrůst na zelené louce. Jenže z nějakého záhadného důvodu se hovoří jen o Spartě. Člověk má z toho takový divný pocit. Asi jako když v zelné polévce narazí na zvláště dřevnatý košťál.

Kapacita vhodná pro Spartu, nikoli pro "národ" 

Ale budiž. Sparta je klub silný a na svazu má lidičky s ostrými lokty. A ti vědí, že když budou mít stadión jen o fous větší než dnes, vejde se tam více VIP salónků a vše bude zářit novotou, což by mohlo přinést více peněz do prasátka. Zvláště když výstavbu národního stánku nebudou platit tak úplně sami. Ale stadión zas nemůže být úplně veliký. Fanoušci by občas toužili i po více než 50 000 místech. Háček je v tom slově občas. Jen když přijede Brazílie a ještě několik dalších zvučných zemiček.

Jenže, kdo by živil takového bumbrlíčka jindy? Při obyčejných zápasech naší rybníkářské ligy by se zaplnil jen výjimečně, ale jeho provoz by stál statisíce kapříků. Pár tisícovek věrných diváků by se ztrácelo v obrovském hledišti, ale jinak by muselo fungovat vše. Všude na chodbách světla svítit ... a klaksony troubit, prostě zázemí akce se moc na počet dorazivších čumilů neptá. A to by pak zisk z dobrého obchodu při rekonstrukci moc dlouho nevydržel.

A tak se kapacita hlediště pohybuje v nynějších představách svazu (Sparty?) tak mezi 30 a 40 tisíci. Je těžké najít tu hranici, kdy se to Spartě ještě vyplatí, ale nebude zároveň tak okaté, že se na národní stadión vlastně nikdo nevejde. Ale opět budiž. Když to fotbalové hnutí posvětí, ať je v novém stánku míst kolik chce.

Jeli jste okolo Sparty, když se chystal výkop zápasu? 

Vraťme se ale k samotnému místu, kde má stadión stát. Zatímco blob naproti rozdmýchává vášně, sportovní stánek pro 40 000 lidí na hranici Pražské památkové rezervace jakoby nikomu nevadil. Již současný fotbalový chrám Sparty působí svému okolí nemalé problémy. Stačí, aby přišla čtvrtina uvedeného počtu diváků a v okolí nastává dopravní kolaps. Především tramvaje postávají v obou směrech od Hradčanské i Vltavské a obyčejní cestující neoblečení do různobarevných dresů dostávají kvalitní lekce trpělivosti. Zaparkovat v okolí je problematické, a tak si řidiči najdou houfně místa všude v okolních čtvrtích. Letenský tunel, Chotkova ulice, Korunovační a třída Milady Horákové hlásí jako Pepíček ve škole stupeň 5. A hlásily by i číslo 6, kdyby takové bylo v tomto případě k dispozici.

Z metra A i C je to ke stadiónu daleko, od vlaku také. Když je potřeba oddělit tábory obou týmů z hlediska bezpečnosti, stojí to obrovské úsilí policie, která musí doprovázet chuligány často i přes centrum Prahy. Což koštuje také spoustu peněz z daní nás postižených třeba hokejem nebo operou. A to mluvíme pořád jen o 10 000 návštěvnících.

Více lidí, více aut, více problémů 

Až jich bude čtyřikrát více, problémy budou daleko větší. Fotbaloví "svazáci" nám sice vyprávějí o nových parkovištích a o tom, že kousek od stadiónu vyústí na povrch rampy Městského okruhu. A já k tomu dodávám. No právě! Když se budou vedle zeleného pažitu na povrch drát tisíce aut, bude to znamenat i kolony v přilehlých tunelech menšího z pražských okruhů, což je proklatě nebezpečná situace. Tolik aut nepůjde rychle bez vlivu na okolní dopravu jen tak někde odstavit. Ani kdyby mohli řidiči stát na celé letenské pláni v několika řadách nad či pod sebou. Bez možnosti na tato parkoviště někudy najet, případně bez teleportace, se pak prostě neobejdeme.

Hromadná doprava v okolí též neplánuje nějaké výrazné posílení, snad s výjimkou rekonstrukce blízké železniční trati. Takže suma sumárum, místo, abychom současnou Letnou nechali kapacitně nezměněnou, kolem ní mírně rozšířili parkovací plochy a nechali na ní hrát jen ligu, chystáme si vybudovat oproti blobu daleko větší vřed na tváři hlavního města.

Stadióny rostou obvykle na okrajích měst a první se při jejich návrhu řeší doprava 

Přitom moderní fotbalové svatostánky se budují na úplně jiných místech. Na okrajích měst, u konečných stanic metra a příměstské železnice, u hlavních silničních radiál a u vnějších silničních okruhů kolem městských aglomerací. Kolem takových sportovišť ční řada parkovacích domů, do daleka se rozprostírají další parkovací plochy a z nástupišť prostředků hromadné dopravy vedou přímé široké přístupy k jednotlivým sektorům pro diváky. Příkladem může být třeba Mnichov a jeho fotbalová chlouba.

Jak to tak vypadá, nejen fotbalově na Bayern ještě dlouho mít nebudeme. Jeho hra má na rozdíl od hry českých týmů, bafuňářů a radních občas i logiku. V Praze je ji ovšem těžké hledat. A tak nezbývá než psát blog, o tom, jak protější blok, na nějž bude asi brzy koukat blob, zhyzdí stadión, proti jehož stavbě by měl mít každý rozumný člověk blok.