Nový objev ministerstva, chodci budou mít přednost i na přejezdech

Svět je plný překvapivých zpráv a absurdních návrhů. Proč se tedy zcela vážně nezabývat i tímto úplně nepředstavitelným? 

Představa brzdícího nákladního vlaku nebo Pendolina před přecházejícím chodcem je vskutku lákavá a určitě je třeba ji podrobně posoudit. Po tom, co expertní komise Ministerstva dopravy včera prezentovala záměr dát chodcům na přechodech přednost před tramvajemi, můžeme se asi evidentně dočkat ledasčehos. Ne že by setkávání tramvají a pěších bylo bezproblémové, ale léčit dnešní drobnou absurditu absurditou jinou je poněkud nevhodné.

Je tomu již více než 7 let, co spatřil světlo světa nový Zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, v němž se v § 5 nazvaném "Povinnosti řidiče", odstavci 1) a  písmenu h) objevila tato slova: "S výjimkou řidiče tramvaje (musí řidič) umožnit chodci, který je na přechodu pro chodce nebo jej zřejmě hodlá použít, nerušené a bezpečné přejití vozovky; proto se musí řidič takového vozidla přibližovat k přechodu pro chodce takovou rychlostí, aby mohl zastavit vozidlo před přechodem pro chodce, a pokud je to nutné, je povinen před přechodem pro chodce zastavit vozidlo."

Kam až doletíte, když tramvaj nouzově zabrzdí? 

Popsaná povinnost tedy neplatila (a zatím nadále naštěstí neplatí) pro řidiče tramvaje. A to z řady důvodů. Především brzdná dráha prázdného tramvajového vozu při nouzovém brzdění z rychlosti 40 km/h (a ještě na suché koleji) je skoro 30 metrů, což je délka celé tramvajové soupravy. Dva plné vozy jedoucí rychlostí 50 km/h už zastavíte jen stěží na vzdálenost 60 metrů. 

A to jde ještě o zmíněné nouzové brzdění, při němž tramvaj sice zastaví, ale řidič nikterak v tu chvíli nedbá na cestující, které převáží. Při takovém způsobu zpomalení jízdy může dojít ve voze k řadě vážných úrazů včetně zlomenin, otřesů mozku a vnitřních zranění. Že se pevně držíte, Vám v tu chvíli také moc nepomůže. Jednoduše řečeno. Chodec, který tramvají nebyl přejet, se vesele usměje, zamává tramvajákovi a z tramvaje začínají sanitky zároveň 100 lidí odvážet do špitálu ...  

Tramvaje pojedou rychlostí koňky 

Samozřejmě je možné tento problém eliminovat a nechat tramvaje ploužit se Prahou i jinými městy rychlostmi okolo 15 až 20 km/h, z nichž mohou poměrně rychle zastavit a dát u Stromovky přednost třeba i přebíhající veverce. V pražských ulicích Vinohradské, Korunní, Francouzské, Bělehradské, na Národní třídě, ve Vítězné, Štefánikově, v Nuslích, v Jindřišské a Vodičkově, v Dlážděné, v Karlíně, na Zenklově, Trojské atd. jsou přechody přes tramvajovou trať v úrovni vozovky skoro u každé kolmé ulice. A tak, aby řidič tramvaje předešel potenciálním zraněním svých cestujících, pojede pomalu a opatrně.  

Dvakrát více úsilí s dvakrát horším efektem 

Aby byl pak zachován stejný interval, bude potřeba najmout dvakrát tolik řidičů, koupit dvakrát tolik tramvají a spotřebovat dvakrát tolik energie. Výsledkem bude dvakrát delší doba cestování a více než dvakrát naštvaní lidé, kterých bude brzo v tramvajích dvakrát méně, takže veškeré pořízené věci bude možné zase odprodat, dvakrát vytrhat koleje (nejprve jednu a pak druhou) a na tramvajovou dopravu jako něco efektivního zapomenout. Mimochodem Praha si koupí nových "moderních" tramvají, do nichž se nikdo nevejde, již na podobný tramvajový osud slušně zadělala...

Samozřejmě jsem v předchozím odstavci mírně přeháněl, ale ne zas tolik. Už pouhé hlukem odvodněné omezení rychlostí tramvají v noci v části hlavního města na 40 km/h podobné efekty přineslo. Se zpomalením provozu bylo nutné vypravit více tramvají, které vzhledem k metodice výpočtu ekvivalentní hladiny hluku jako průměrné celonoční hodnoty vytvářejí hluk daleko větší... Je jich prostě víc, žáku Fíku, že? 

Expertní problém  

Jenže co vlastně tedy vedlo "experty" k plánu přednost chodců před tramvajemi zavést? To je jednoduché. Chodci si prý nezvykli, že před tramvajemi jedinými přednost nemají. Zvláště lidé z měst, kde tramvaje nejezdí, mají někdy třeba v Praze nebo Ostravě problémy. Tramvaj prostě zůstala výjimkou. Vždyť třeba podobně těžký kamión nebo kloubový autobus dávat přednost musí.

Ostatně i já mám v Praze problémy. Nakročím z chodníku na přechod a auto mě pustí. Pak spatřím tramvaj ještě ve slušné vzdálenosti a mozek mi velí zrušit krok. Zruším ovšem nejen krok, ale i naděje řidiče automobilu, že rychle projede. Nu, snad chvilku vydrží, říkám si. Jenže tramvaj za přechodem omezí jiný parkující řidič a já tak pořád koukám do očí starší paní na sedačce v zadním tramvajovém voze. 

Jímá mě panika. Tramvaj přede mnou, zuřící řidič vedle mě a spásný chodník daleko za mnou. Mám tři možnosti. Buď se vmezeřím mezi tramvaj a auto, vypnu hruď a zastrčím zadek, což umožní řidiči auta průjezd, nebo zbaběle prchnu zpět na chodník a řidič auta si po průjezdu ještě zaťuká na čelo, či hrdinně "vyděržám pianěr" a počkám, až tramvaj odjede. Ani jedno není zrovna příjemné řešení. 

Smazané zebry a modré tůňky  

Také si s tím v Praze "experti" už dlouho vůbec nevědí rady. Aby se chodcům zdůraznila přednost tramvaje, nejprve se uprostřed ulic mazaly prostředky zeber přechodů. Jenže když jelo pak po kolejích i auto, umazaný přechod zase chyběl. Tak se bílé čáry zase obnovily a v místech, kde nejezdí auta s pouliční drahou vůbec, jsou přechody přes tramvajové tratě pro změnu modré. Co na tom, že vyhláška modré tůňky vůbec nezná... Prostě "experti" byli v koncích a tak se pokouší si situaci ulehčit. Bílé čáry, tedy zebry, všude, a všude také přednost chodců, a ... basta fidli ...

Takže jak z téhle šlamastyky ven, aby tramvaje jezdili, chodci chodili, "experti" měli klid na duši a všichni byli spokojení. Co takhle, aby chodec neměl přednost vůbec? Aby prostě měl pocit, že přechod je nebezpečnou lví klecí, která se musí procházet s jemným našlapováním a opatrností. O tom jsem již psal před pár týdny. http://subrt.blog.idnes.cz/c/8288/Prednost-chodcu-na-prechodech-nebezpecne-hratky-se-lvem.html 

Pomohlo by "místo pro přecházení"

Jenže výše uvedené "experti" asi nedovolí, přestože nelogičnost v nutnosti zastavování plných kloubových autobusů před přechody by se tím eliminovala. Lidé si už na svou přednost zvykli. Budiž. Nu, tak na to půjdeme jinak. Co třeba už konečně zavést vodorovnou i svislou značku "Místo pro přecházení". Na vozovce by na některých místech nebyla od chodníku po chodník nakreslená zebra, ale jen dvě přerušované čáry na kraji, které by vymezovaly prostor místa pro přecházení. A u toho by byla srozumitelná dopravní značka "Místo pro přecházení". 

Zebra a značka "Přechod pro chodce" by znamenaly, že chodec má na takto vyznačeném místě přednost úplně před vším. "Místo pro přecházení" a dvě přerušované čáry na jeho okraji vedoucí od chodníku po chodník by pak dávaly na vědomí, že chodec nemá v tomto místě naopak přednost vůbec před ničím. Pak už jen stačí citlivě obě značky a čáry umisťovat.

Doprava je o citlivosti realizací, ne o textech
v zákonech 

Na většině míst v zemi by byly nadále běžné přechody. Ale přes tramvajové tratě na zvýšeném tělese a v ulicích s automobilovým provozem vedle pouliční dráhy jen "místa pro přecházení". Je řada přechodů, kde špatně vidí řidič a chodec se může rozhlédnout lépe. Ty jsou vhodné pro realizaci "místa pro přecházení". Jinde zase daleko lépe vidí řidič a tam nic nebrání další existenci zebry. I tramvaj by tak vlastně mohla na zebrách dávat přednost. Ale jen v místech, kde by to bylo logické a vhodné. Tam, kde se rozjíždí, opouští zastávku, nebo z jiného obvyklého důvodu stejně snižuje rychlost. 

Pokud by ale přece jen došlo k realizaci současného záměru "expertů", obávám se, že třeba na pražské Václavské náměstí by už nikdy nevjelo žádné auto ani tramvaj. Stále by totiž dávaly společně přednost nekončícímu proudu chodců. Takže se třeba časem potkáme ve frontě u Václaváku. Budu v páté tramvaji ve druhém voze. Stavte se a pokecáme...